Revenge is sweet…

1. ledna 2017 v 23:38 | Misaki Mayo |  Jamine and Kamile

Kolem deseti hodin se již chystám k odchodu, když zazvoní telefon. Kamile se po vypití čaje rozhodla, že zajde do obchodu a já jsem neodporovala, zatímco jsem seděla u stolu a popíjela svou kávu. Nechala jsem ji odejít, aniž bych zvažovala následky. Většinou jsme chodili pěkně pospolu.
Zazvoní telefon. Vůbec nečekám, žádný telefonát, ale Kamile si vzala mobil sebou, takže nepočítám s tím, že by to bylo pro ni. Zvednu se, zívnu a dojdu si do obývacího pokoje zvednout hovor. Volá Kamile. Zvednu to bez jakýchkoliv kontrol okolo.


"Ahoj? Ty sis něco zapomněla nebo co se děje."
"Rád tě zase slyším, Jamine." Ten hlas mě přimrazí na místě. Na chvíli zadržím dech a snažím se vzpamatovat. Moje panika za chvíli ustupuje, uvažování čehož si v této chvíli opravdu cením. No měla jsem čas se to naučit, když jsem byla se svým přítelem. Tam jsem prostě musela uprostřed krize být myslící bytost. Jestli má její telefon, pak to znamená, že klidně mohl Kamile ublížit.
"Kde je? " můj hlas zní chladně. Tak moc se snažím, aby v něm nebyla ani stopa po emoci, kterou by Jeff mohl použít proti mně.
"Ani mě nepozdravíš." Jeho hlas zní lítostivě.
"Vrahy nezdravím." Odpovím tvrdě a on se zasměje. Ten smích mi nepříjemně sklouzne po kůži a způsobí mi husí kůži.
"Kamile je v pořádku v garáži domu, který jsem si pronajal. De fakto jsem jí neublížil." Přemýšlím o tom, co bych mohla udělat, abych se s ním nemusela setkat, ale zároveň abych ji zachránila, ale nic mě nenapadá. Mlčím do doby, než mě Jeff zase osloví.
"Vím, jak usilovně přemýšlíš. Ale mám návrh. Promluvíme si, o tom co se stalo a já ji nechám jít. Bude žít. Sice s vědomím, že tě v tom nechala, ale nechám ji odejít bez jediného škrábance. Nevytrhnu ji ani vlásek. Souhlasíš? " jeho hlas zní tak povýšeně. Ale má proč. Právě teď má nade mnou navrch.
"Souhlasím." Stejně, ale souhlasím jen velmi neochotně. Ale kvůli Kamilinu bezpečí udělám cokoliv. Miluju ji. Ale nechci po ní, aby odevzdala svůj život za něco, o čem neměla ani páru. O čem jsem nevěděla ani já. Nechci její oběť, když ji můžu nabídnout já sama.
"Ale chci tvé slovo." Můj hlas zní klidně, přestože v nitru se celá klepu.
"Máš mé slovo, zlatíčko." Řekne. Jeho hlas nezná pochybnosti a já mu uvěří. Neměla bych mu věřit.
I tak mu bláhově věřím a možná se mi to později vymstí.
"Adresu ti pošlu sms zprávou." To jsou jeho poslední slova, následně telefon ohluchne.
V dusivém tichu čekám na to, až se ozve ton na mém mobilu oznamující příchod zprávy. Když se konečně ozve, leknutím nadskočím. Připadám si, jako kdybych si chtěla sednout, ale nemůžu, protože kdykoliv se o to pokusím, něco mě nabodne nebo píchne. Spolu s tepem mého srdce tepe i strach a láska. Strach o ni mě zabíjí, láska k ní mě utvrzuje v tom, že jí musím pomoct. Že jí musím zachránit.
Mám spoustu lehčích možností, ale vyberu si tuto. Jinou si vybírat nebudu. Nedám se na útěk jen kvůli zbabělosti. Potom bych jako člověk a před jinýma nestála za nic. Jeff mi může vyhrožovat. Může se mě zbavit, ale nikdy mě nedonutí, abych opustila Kamile. Opustila jsem jednu svou lásku a on zemřel. Kamile bude žít, i kdybych já neměla. O to se postarám.
Její život jsem zkazila já. Co její rodina? Mohla se klidně vrátit a vše urovnat. Neměla skončit tak, že uteče se mnou a budeme se skrývat.
S těžkým dechem otevřu zprávu. Adresa je jen kousek odsud. Překvapí mě to. Mohl vybrat něco odlehlejšího. Někde v pustině a prostě mě popravit. Byla jsem svědek. Zavrtím nad tím hlavou a začnu se chystat, aniž bych pomyslela byť jen na sekundu na práci, do které jsem původně měla jít.
Všechno se mění, plán se mění. Dneska nejspíše zemřu, ale jen s vědomím toho, že Kamile bude žít. Pokud to půjde, vezmu ho sebou do pekel. Do jeho nejhorší noční můry. Udělám to!
Oblékám se a beru si sebou mobil, zapalovač od linky a nějakou láhev. Netuším, jestli to bude hořet, ale to nevadí. Třeba tam bude i elektrický proud. Tiše se loučím se svým domovem. S domovem, ve kterém jsme byly šťastnější než předtím. Až budu umírat, nejspíše mi ty vzpomínky znova proběhnou hlavou. Ale bude to smrt za mou milovanou a to bude v pořádku.
***
Na adresu dorazím asi do patnácti minut. Jedu autobusem, abych si ukrátila čas, a vymýšlím svůj plán. Moje hlava se plní různými scénáři, protože se snažím nemyslet na to, co mohl za tu dobu Kamile udělat. Třeba ji zabil hned potom, co mi volal. To nikdo neví. Ale pokud to udělal, pak se alespoň pomstím a zemřu. Život už nebude mít cenu, když tu nebude ona. A on vyhraje. Zlomí mě a potom mě zabije.
Pokud Kamile žije, pak se pouze obětuju. Kdyby Jasmin žil, nikdo by se obětovat nemusel. Já bych odešla a všechno by bylo dobré. Věřila jsem tomu, že by mě nechal odejít. Ale on zemřel. Nežije a už se neprobudí z mrtvých. A nikdy mi neodpustí. Ačkoliv byl takový, jaký byl. Milovala jsem ho. A on mě také. Možná by mi odpustil, kdybych odešla. Ale Jeff ho zastřelil. Nedal mi šanci se rozloučit a teď umřu jeho rukou.
Jedinou útěchu mi tedy přinese to, že ho vezmu sebou, když Jasmin nemohl a zachráním Kamile život.
I když h neprožiju s ní. Ona bude žít a bude mít novou šanci na lásku. Zaslouží si, aby žila.
Když se zastavuju u dveří a chystám se zazvonit, dveře se otevřou samy od sebe. Stojí v nich Jeff v celé své kráse a usmívá se na mě. A mě se chce zvracet. Jeho výraz je ryze spokojený, což mi trošku nahání strach.
"Kde je Kamile? " zeptám se. Chvíli mě pozoruje a pak se zatváří chladně a pustí mě dovnitř. Stojí ke mně bokem, ale já se nemám k pohybu.
"Pojď dál. Ukážu ti ji. Je v pořádku." Zasměje se. Naposledy se otočím za sebe a jeho smích mi rezonuje v uších. Potom teprve vejdu dovnitř a podepíšu si tím svou popravu. Zavře za mnou dveře a zavede mě do vnitra domu. S ostražitostí ho následuju. Jakmile Kamile zahlédnu uprostřed velké místnosti se zabedněnými okny, prázdné a bez světla hned se k ní rozběhnu. Leží na zemi v pozici plodu. Vypadá to, že je v bezvědomí, ale on jen leží a tiše neříká. Ruce má kolem hlavy a třese se. Má tam otlačeniny. Vidím i modřiny. Na chvíli zahlédnu krev na zemi pod ní a zhrozím se. Je to jen malé škrábnutí nad obočím. Krvácí i ze rtu.
Otočím se na evidentně spokojeného hostitele a vraha. Jeff stojí kousek od nás a ruce má v kapsách. Na jedné z nich je boule.
"Uděláme dohodu." Řeknu a potlačuju vztek.
"Mě si tu můžeš nechat, Kamile odejde hned teď." Chvíli mě záludně pozoruje.
"Fajn." souhlasí.
Skloním se ke Kamile a tiše ji oslovím. Vyskočí do sedu a pak se zvedne a skočí mi do náruče. Pevně ji obejmu a slyším, jak vzlyká.
Hladím ji po zádech a pak ji trošku odstrčím a políbím na rty.
"Musíš odejít." Zašeptám ji do ucha, když si ji znova přivinu k sobě.
"Řekl, že tě zabije a, i když odejdu, jsem další na řadě. Nechci tvou smrt." Její hlas zní roztřeseně.
"Ani já tu tvou." Odpovím. "Proto ho vezmu sebou. A ty odejdeš. Právě teď."
Odtrhne se ode mě. A pak se otočí k Jeffovi. Nakonec opět ke mně.
"Zůstanu." Její slova se do mě zabodnu jako nůž. Kéž by odešla. Proč? Nechci, aby umřela.
"Miluju tě. Bez tebe můj život nemá šanci na fungování." Dodá.
Jeff se zasměje. "Jak sladké. Pak zemřete obě dvě. Dnes."
"Ne! " můj hlas se v místnosti rozlehne. Otevřu pusu a natáhnu se ke Kamile, abych se ji ještě pokusila přemluvit, ať odejde.
Vezme mě za ruku.
"Nikoho jako ty už nenajdu. A jestli mě miluješ, necháš mě, abych ti pomohla zbavit svět tohoto grázla." Její hlas teď zní pevně. "Kromě toho, alespoň to schytá i ode mě. Mám strach, obrovský, ale nechci žít s vědomím, že jsem tě tady nechala. Ublížil mi a skončí za to v pekle. Ale uděláme to spolu. Nebudu zbabělec. Důvěřuj mi, prosím." Tiše na ni zírám. Jeffův smích slyším jen vzdáleně. Pousměju se.
"Rozumím. Jsi tak tvrdohlavá." Kapituluju. Ale stejně hodlám zaručit, že přežije.
"Ale i tak mě miluješ? "
"Jo, Miluju tě." Usměje se a v jejím výrazu se na okamžik mihne bolest. Stisknu jí ruku a zadívám se na Jeffa. Jedna ruka mu visí podél těla. Drží v ní pistoli. Jen tak ledabyle, aby se neřeklo. Sleduju ho pozorným pohledem. Druhou rukou sáhnu do kapsy. Myslím, že jsem sebou vzala malou placatku vodky. Dostali jsme ji darem od mých spolupracovníků.


Zrovna sahám po zapalovači, když Jeff zbraň namíří. Myslím, že celé tohle divadýlko už je u konce. On to vidí jednoduše, prostě nás bez řečí zastřelí. Zamíří na Kamile. Dřív než stačí zmáčknout kohoutek, strhnu ji k sobě a střela ji mine. Obě spadneme na zem. Jeff nečeká a vystřelí znova. Střela tentokrát zasáhne zem. Zvedneme se a běžíme dál. Zahání nás do rohu. Vím to, ale nechám se vést instinktem. Pomalu v kapse odšroubuju placatku a nechám ji, ať se rozlévá po zemi. Další kulka nás zase mine. Dorazíme do rohu. Jsme v pasti. Na poslední chvíli Kamile odstrčím a vytáhnu zapalovač. Zapnu ho, a když mě kukla v poslední vteřině zasáhne do prsou a projde kousek od srdce, podpálím alkohol.
Vzplane a plamen se rychle dostane až k němu. Vím, že jsem vyhrála. Vezmu ho sebou do pekel. Slyším, jak Kamile křičí. Jsem ochromená. Snažím se na ní ještě zavolat, ať odsud rychle vypadne. Umírám pomalu. Tep se přestává ozývat, ztrácím adrenalin a propadám se do temnoty. Naposledy nad sebou vidím Kamilin uplakaný obličej. Natáhnu ruku.
"Jamine." Vzlykne.
Sbohem. Splyne mi ze rtů. Ale moc potichu. Přála bych si, aby mě Kamile naposledy políbila. S tímhle přáním umírám. Propadám se hlouběji, jako bych usínala. V jednu chvíli cítím krev v ústech a můj krátký výdech a pak už nic.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama