Psychodemonic girl in madhouse

1. ledna 2017 v 23:27 | Misaki Mayo |  Oneshot
"Tik tak...."
"Tik tak..."


Růžovoláska se procházela sem a tam a stále opakovala ty stejné vvěty, stále dokola.
"Točí se kolo dokola..."
"Točí se kolo dokola..."
"...kolotoč..."
"...kolotoč..."
"A v něm sedí malá holčička..."
"A v něm sedí málá holčička..."
"Pořád ta sámá melodie, pořád ty samé slova. Nic se nemění, jako by se snažila na něco upozornit." poznameal doktor, který jí pozoroval už delší dobu v pozorovací místnosti za sklem.
"V rukou drží panenku..."
"V rukou drží paneku..."
"A to ještě na nikoho nepromluvila? " zeptal se doktor právě příchozí sestičky, která se o onu dívku starala. Její ošetřující setra.
"Ne ani jednou, dokonce ani nereaguje." odpověděla sestička starostlivě. A udklidila špinavé oblečení, které bylo od krve.
"V šatech od krve..."
"V šatech od krve..."
Růžovovláska mezitím pokračovala ve zpěvu. Nic v okolí ji nezajímlo, jen stále zpívala ty tejé verše, jako v den, kdy ji sem po vraždě své matky odvezli.
"Bez bázně a hany se dále točí..."
"Bez bázně a hany se dále točí..."
"...na tom kolotoči..."
"...na tom kolotoči..."
"A hodiny smrti stále tikají..."
"A hodiny smrti stále tikají..."
Její hlas se odrážel od zdí její cely, ale a tom nezáleželo. Bylo jedno, kde byla, stále měla potřebu si zpívat onu písičku. Její duše už byla dávno uvězněna démonem, a proto take stále zívala ty samé řádky písně.
"Tik tak...tik tak..."
"Tik tak...tik tak..."
"Slyšeli jste už o tom případu...?" zeptal se chlapec ve škole svých kamarádů.
"O jakém? " zeptal se jede z nich.
"No přece o té dívce, co stále zpívá stejnou písičku. Prý vyvraždila svou rodinu." řekl nadšeně.
"No a co? Ta je přece v blázinci, krom toho to mohou být jen žvásty."odsekl další kluk z jejich skupinky a zašklebil se na něj.
"Fajn, tak když mi neveříte, tak si dělejte, co chcete. Já ji tam zajdu navštívit a potom uvidíme." Naparoval se chlapec.
"Jen si běž za psychopatkou, Kyoshi, třřeba tě tm vezmou taky. Potom. " pronesl třetí ze čteřice chlapců. Na to se všichi rozesmáli.
"Však uvidíte, vy pitomci!" zařval na ně Kyoshi a rozběhl se pryč.
"Tik tak..."
"Tik tak..."
Zpívala opět růžovovláska.
"Točí se bez zábran..."
"Točí se bez zábra..."
"...kolotoč osudu..."
"...kolotoč osudu..."
"Uprostřed sedí chlapec..."
"Uprostřed sedí chlapec..."
Zvedla se z postele z bílým povlečením a začala procházet sem a tam. Nevěděla proč to dělá. Byla už ztracená a nemohla se osvodit sama. Démon zvítězil.
"Ten chlapec hledí do dálky...."
"Ten chlapec hledí do dálky...."
"A kolo smrti se stále točí..."
"A kolo smrti se stále točí..."
Sice videla vše, co udělal ta zvrácená bytost, ale nemohla tomu zabránit. Yashi. tak se jmenovala, ztracená v temnotě, odsunuta stranou. Ta bytost, kterou názývali démonem, zavraždila její rodiče, když se jí pokoušeli pomoct. Vzala si její tělo bez jejího svolení, jako by jí už patřilo. Bože, kéž by se to nestalo, kéž by ten démon v ní nezabil každého, který se jí snažil osvobodit. A tak jí nezbývalo nic jiného, než alespoŇ varovat svou písničkou, protože v tom jediném jí nebránil.
"Tik tak...Tik tak..."
"Tik tak...Tik tak..."
"Jste si jistí, že jí to pomůže, doktore Sémonsi." zeptala se setřička ustaraně už podruhé.
"Nevím, ale zkusit to musíme, ta dívka, Yashi, určitě trpí." odpověděl dotkor rozhodně.
"V tom případě ji mám nechat odvést na operační sál? " optala se setřička.
"Ano. Děkuji vám."
A tak se konel další pokus a vymýtaní démona, jež dívku posedl. Když ji odvedli na operační sál, vůbec se nebránila. A to ani, když ji už jako tolikrát přivázali k železnému, studenému lůžku. Nikdy se nebránila. Jenže to vždy dopadlo stejně. Ona stála z nožem a psychopatycky se smála nad těly, doktora a sestřiček, kteří se o vymýtání pokusili. Pak si vždy sedla a houpala se a v rytmu houpání zpívala svou písničku, protože to jedíné mohla.
Dnes to mělo být jinak, ale Yashi moc dobře věděla, že to tak nebude. Všychny předměty a věci pro vymýtání, byli zbytečné. K ničemu to nebylo, kdy se a ni doktor usmál a poručil si knihu se zaříkáním a nádobku se svěcenou dohodu.
Oh, jak hloupí jsou...ale jen ať to zkusí. prohlásil démon a zasmál se.
Vše začalo stejně, jako vždy. Doktor, neboli vymýtač, ji začal polévat svěcenou vodou a odříkávat verše z knihy...
A skončilo to také stejné. Růžovovláska se prohla a osvodila se z provazů. Její tělo už nebylo její. Patřilo démonovi. Démon natáhl ruku k doktorovi a uchopil jeho hrdlo, načež se doktor začal dusit. Setřičky kolem ní se třásly hrůzou, ale démonovi to bylo jedno, sáhl doktorovi do kapsy a vytáhl sklalpel, který se v tlumeném světle místnosti zaleskl. Pustil mu krk a jedním pohybem mu ho prořízl a sledoval, jak krev vytéká. Po tváři nevinné dívky se rozlil šílený škleb.

Potom se vrhla na setřičky. První na ty ostatní a pak až na tu, co ji ošetřoval. Když demonova poslední oběť padla, tak si dívka sedla a žačala se houpat. Opět se místostí začal šířit její hlas, jak zpívala.
"Tik tak...."
"Tik tak..."
"Točí se kolo osudu...stále dokola..."
"Točí se kolo osudu...stále dokola..."
"Dívka sedí na zemi..."
"Dívka sedí na zemi..."
"A houpe se..."
"A houpe se..."
A tak to pokračovali další roky, pořád za sebou.
"Najde se někdo, ke ji zachrání..."
"Najde se někdo, ke ji zachrání..."
"Z jejího utrpení...?"
"Z jejího utrpení...?"
Po pár letech stál již sedmnáctiletý Kyoshi před dveřmi do blázince. Prohlížel si pochmurné bílé zdi a a okna z mřížemi. To musí být příšerný domov...pomyslel si a zaklepal na dveře. Už jak byl malý kluk, tak slíbil, že to tady navštíví, kvůli dívce posedlé démonem a taky ten slib hodlal dodržet, proto tu také dnes byl. Věděl, že to není zrovna bezpečné, ale přes to všechno ji chtěl vidět. Tu dívku, co tak trpí. Když nikdo neotevřel zaklepal zvova a počkal až ho pustí dovnitř.
Někdo přece jen otevřel. Byla to ošetřovatelka v bílých šatech, která ho vpustila dovnitř.
"Copak si přejete, mladý muži? Máte tady rodinu?" přitom, jak to vyslovila se smutně usmála.
"Ne, vlastně jsem přišel navšívit dívku." řekl tiše, ale přesto zřetelně. Měl pocít, že kdyby promluvil nahlas, rozlehlo by se to tu.
"Ach, A znáte její jméno? "zeptala se ošetřovatelka.
"Ne." odpovděl.
"A víte alespoň něco? " ošetřovatelka na něj upřeně pohlédla.
"Ano, má ji být šestnáct let."
Oštřovatelka překvapeně vytřeštila oči.
"Co se dějě? "
"Taková dívka je tady pouze jedna. Pojďte zavedu vás do pozorovací místnosti."
"Proč ne rovnou k ní? " zeptal se přihlouple.
"Protože to není bezpečné." odsekla ošetřovatelka a vydala se rovně chodbou, takže ji Kyoshi musel následovat. Zbytek cesty ušli mlčky.
"A kolo smrti se stále točí..."
"A kolo smrti se stále točí..."
Yashi se opět procházela po místnosti.
"A hodiny smrti stále tikají..."
"A hodiny smrti stále tikají..."
"Tik tak...tik tak..."
"Tik tak...tik tak..."
Kyoshi vešel do pozorovací místnosti a ošetřovatelka za nimi zavřela dveře. Pak ho pobídla, aby se šel podívat. Přešel tedy k oknu do místnosti a pohlédl dovnitř do pokoje. V rohu tam byla jen jedna bíle povlečená postel. Ale to nebylo podstatné. Podstatná byla jen růžovovlasá dívka, která pořád dokola přecházela po místnosti. Otvírala ústa a zase je zavírala. Zpívala si. Kyoshi ji fascinovaně pozoroval. Takže tohle byla ona. Psychopatická dívka, co zabila své rodiče. No představoval si ji trochu jinak, ale bylo to zajímavé. Chtěl by s ní mluvit. chtěl vědět, co se dívce posedlé démonem honí hlavou. Chtěl znát její jméno. Nechápal, proč je to tak nebezpěčné. Vždyť přece jen chodí a zpívá si. Co na tom sakra může být nebezpečného? Rozhodl se. Rozhodně s ní chce mluvit. Ale bude se muset nějak zbavit té ošetřovatelky. Páni to bude...!
Až jim o tom budu vyprávět... pomyslel si.
Předstíral zakašlání. Oštřovatelka na něj pohlédla.
"Nechcete pití? " zeptala se zdvořile.
"Ano. Vodu prosím." zalhal Kyoshi a svou lež podpořil zakašláním. Ošetřovatelka přikývla a otevřela dveře.
"Dobře. Hned budu zpět." ujistila ho a vydala se chodbou pryč. Dveře nechala otevřené. Kyoshi se rozpustile pousmál a přestal z předstíráním.
"A jde se na to."
"Tik tak..."
"Tik tak..."
"Tiše si hodiny smrti tikají..."
"Tiše si hodiny smrti tikají..."
"Dívka s nožem v ruce čeká..."
"Dívka s nožem v ruce čeká..."
"...až chlapec se připojí..."
"...až chlapec se připojí..."
Zpívala si Yoshi.
Dveře se potichu otevřeli a vešel černovlasý chlapec. Ale Yoshi nezvedla hlavu a zpívala si dále.
"A hodiny smrti tikají..."
"A hodiny smrti tikají..."
"Démon v nitru čeká zas..."
"Démon v nitru čeká zas..."
Chlapec za sebou zavřel dveře a zůstal stát. Poslouchal, co ona dívk zpívala. Byl tím ohromen, ale nechápal, co se tím snaží říct. Nechápal, že dívka, chce svobodu a démona už omrzela a že démon hledá svého dalšího hostitele. Nedál na její varovnou píseň.
"...až ho někdo vypustí..."
"...až ho někdo vypustí..."
"Dívka se z točícího kolotoče osvobodí..."
"Dívka se z točícího kolotoče osvobodí..."
"...ale místo její jiná osoba..."
"...ale místo její jiná osoba..."
"...nahradí..."
"...nahradí..."
"A hodiny smrti dále tikají..."
"A hodiny smrti dále tikají..."
Dívka dozpívala a otočila se k němu čelem. Ale hlad, kterým promluvila nebyl její, ani falešný úsměv ne.
"Ahoj. mé jméno je Yashi." představila se s falešným usměvem.
"Ahoj." odpověděl Kyoshi váhavě." Mé jméno je Kyoshi."
"Ráda tě poznávám, Kyoshi." pronesla.
" Také mě těší. Copak jsi to zpívala za písničku? " zeptal se.
"Pojď blíže." Kyoshi se pousmál. Tak přece to není nebzepečná...pomyslel si.
Uposlechl ji.
"Je to tajné." růžovovláska se zachichotala. Yashi už měla svobodu skoro na dosah a démon se nemohl dočkat nového hostitele.
Když k ní došel uchopila mu ruku a chytila ho pod krkem. Kyoshi překvapeně vykulil oči. Jejich pohledy se setkali. Její šílený z jeho vystrašeným a pak se to stalo. Démon se přesunul do Kyoshiho těla. Dívka pustila jeho krk i ruku a skácela se k zemi.
Po tváři jí tekly slzy radosti i lítosti. Byla volná, ale zároveň jí bylo líto chlapcě, kterého si démon vybral. Jaký asi měl život? Má rodinu a kamarády...? Bude jim chybět? Nakonec se dívka zvedla a pohlédla na chlapce, který ji mlčky pozoroval zastřeným pohledem. Pak se otočila odešla ke dveřím. U nich se zarazila. Ještě naposled se otočila a pak zmizela za dveřmi. Dveře nechala otevřené, takže se chodbou mohl rozléhat chlapcův hlas.
"Tik tak..."
"Tik tak..."
"Hodiny smrti tikají..."
"Hodiny smrti tikají..."
"Kolo osudu se točí dokolečka..."
"Kolo osudu se točí dokolečka..."
"...a nechce se zastavit..."
"...a nechce se zastavit..."
"V kole se točí chlapec..."
"V kole se točí chlapec..."
"...bez bázně a hany..."
"...bez bázně a hany..."
"Pohlíží na svět černýma očima..."
"Pohlíží na svět černýma očima..."
"...plnýma šílenství..."
"...plnýma šílenství..."
"A hodiny smrti tiše tikají..."
"A hodiny smrti tiše tikají..."
"Tik tak..."
"Tik tak..."
Zpráva:
Sedmnáctiletý Takara Kyoshi byl nalezen v pokoji Yasuo Yashi, kde zpíval podobnou píseň jako ona. Byla mu stanovena stejná diabnozá jako Yashi a zůstal také v jejím pokoji. Už nikdy znova nespatřil svou rodinu a prátele, kterým slíbil, že půjde Yashinavštívit. Do teď sídlí v onom blázinci a říká se, že se jim ho nedaří vyléčit.
Yasuo Yashi je pohřešována, doteď nenalezená osoba.

Konec.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama