Life can be full of surprises…

1. ledna 2017 v 23:17 | Misaki Mayo |  Jamine and Kamile

Váhavě otevřu oči. Usnula jsem… Uvědomím si, že celou dobu, co jsem spala, jsem Kamile hladila ve vlasech. Opatrně vypletu prsty z jejích hnědých vlasů a natáhnu se pro ovladač. Zapnu televizi a vypnu na ní zvuk, abych ji neprobudila. Jen mrknu na hodiny a omámeně se pousměju. Je půl páté. Ve dvě hodiny jsme se vypravili do kavárny. A je půl páté. Uběhlo dvě a půl hodiny. Spali jsme tam málo. Opatrně Kamile nadzvednu a vylezu zpod ní. Hlavu ji položím na pohovku. Jdu do kuchyně se napít vody. Cítím, že mám vyprahlo v krku, jako tu noc, kdy zemřel.
Napiju se vody a vrátím se zpátky. Kamile ještě stále spí. Ze snu šeptá mé jméno. Pousměju se a sednu si zase k ní. Opět se mi začnou klížit víčka.


Když jsem se ráno probudila, uvědomila jsem si, že jsem v noci spadla z postele. Protáhla jsem si rozbolavěné tělo a vstala jsem ze země. Ohlédla jsem se na postel, kde Kamile v klidu oddechovala. Měla jsem nutkání ji probudit a vidět její rozespalý obličej. Netušila jsem, proč to chci udělat, ale přišlo mi to jako dobré řešení. Natáhla jsem ruku a v půli cesty k jejímu obličeji jsem se zastavila. Zavrtěla jsem hlavou. Neměla bych se nechat unést. Jestli není na holky nebo tak není možnost, abych ji svedla. Stáhla jsem ruku zpátky k tělu a vstala jsem, abych se převlékla. Pak jsem si vzpomněla, že všechny věci mám v pokoji, kde s Jasminem obvykle přespáváme. Zaklela jsem. Uslyšela jsem zašustění a otočila jsem se, abych se přesvědčila, že dívka ještě spí. Díkybohu se jen obrátila na druhý bok a klidně spala dál. Její důvěra mi teď přišla až komická. Takhle důvěřovat někomu cizímu by se nemělo. Však na to doplatíš! pomyslela jsem si.
Otočila jsem se a vydala se ke dveřím směřujícím na chodbu. Jakmile jsem vyšla ven, ofoukl mě studený vánek. Ohlédla jsem se k oknu, bylo otevřené dokořán. Zamračila jsem se a šla ho zavřít. Který debil ho nechal otevřené? Napadlo mě, když jsem zamířila k Jasminově pokoji.
Potichu jsem došla ke dveřím. Vzala jsem za kliku a s tichým vrzáním jsem otevřela dveře. Vešla jsem dovnitř a pohled stočila k posteli. Ležel na ní Jasmin a spal. Zasněně jsem se pousmála. Opatrně jsem za sebou zavřela dveře. Přešla jsem ke své tašce v rohu pokoje u dveří a vzala si ji. Potom jsem se stejně tiše jako myška vytratila.
Vrátila jsem se zpátky ke Kamile. I ta stále spokojeně spala. Potichu jsem si vyhrabala nové věci a vytratila jsem se do společné koupelny na konci chodby. Osprchovala jsem se. Sprcha mi udělala dobře. Následně jsem se oblékla a vyčistila jsem si zuby. Pak jsem se vydala dolů na kávu. V kapse jsem ještě měla drobné, ale popravdě, mě tady káva nic moc nestála. Jeff k nám byl shovívavý, přestože peněz jsme měli dost. Jasmin si tu občas přivydělával a i já. Dělala jsem servírku nebo jsem uklízela pokoje, jako pokojská. Dostávali jsme za to slušně zaplaceno a taky jsme měli všechno levnější.
Byla to výhoda. Navíc Jeff toleroval i naše hrátky s hosty. Chudák naše objeti. Nezastal se jich ani "vedoucí hotelu". Najednou mi Kamile bylo líto.
Dole byla menší restaurace s barem. Říkali jsme jí "kavárna". Já tam totiž chodila výhradně na kávu a Jasmin taky, někdy pil, ale ne moc. Opilý bys snad jen dvakrát za život, co si pamatuju. Došla jsem k baru a u mladé dívky okolo osmnácti jsem si objednala kávu. Dvě lžičky instantní kávy, čtyři cukru a mléko k tomu. Potom jsem si šla sednout ke stolu v rohu. Než mi donesli kávu, přemítala jsem o tom, jaké to asi bude. Spát s holkou. Předstírat, že se mi líbí a pak ji ublížit. Taky mě napadlo, proč to mám dělat já. Ona je na holky. Alespoň podle toho, co jsem si domyslela pod pojmem, že se dívala téměř jen na mě. Když mi donesli kávu, násilím jsem se z těchto myšlenek odpoutala a poděkovala mladé servírce. Měla na sobě černé tílko. Všimla jsem si toho, protože, když se otáčela, tak se jí zavlnilo kolem boků. Možná to nebude zas takový problém, zkusit něco nového… pomyslela jsem si.
Upíjela jsem kávu a zabíjela jsem čas, dokud se Kamile nevzbudila a nepřišla sem dolů. Nebyl problém najít cestu. Od našeho pokoje to bylo jen kousek po schodech dolů a jít rovně. První dveře vpravo. Stůl, u kterého jsem seděla, byl u stěny, přímo naproti baru, který zase byl naproti vstupním dveřím.
Kamile vypadala rozespale. Měla na sobě dlouhé bílé tričko až po kolena a černé legíny. Na tričku měla uprostřed hrudi černo-červeno-zlatou hvězdu. Vlasy měla rozpuštěné a sahali jí po ramena, byli hnědé. Její pleť byla bledší, asi s rozespalosti, ale její oči, zelené barvy zářili, jako smaragdy.
Slušelo jí to. Zdálo se, že oproti včerejšku je odpočatější. Tahle chata neboli" hotel" k tomuto sloužila, mimo jiné. Usmála jsem se.
"Dobré ráno." Pozdravila mě tiše.
"Dobré ráno, Kamile." Odpověděla jsem ji stejně a upila jsem ze zbývající čtvrtky hrnku kávy, co jsem ještě měla. Chvíli mě mlčky pozorovala. Nakonec jsem se zeptala, jestli taky nechce kávu, ale odmítla. Když sem přišla dívka od baru, řekla jen, že chce černý čaj a vajíčka na snídani. Dívka s černými vlasy (zpozorovala jsem to, až teď) jen kývla, zapsala si to a vydala se splnit objednávku. Když se otáčela k odchodu, ještě jsem ji zastavila a požádala o suchý rohlík. Reno jsem téměř nic nejedla. Bývalo mi potom špatně, tak jsem většinou jedla jen oběd. Ten zvyk jsem měla už od základky, kdy jsem bydlela ještě doma a chodila na obědy do jídelny. Kývla a šla zpět k baru. Sledovala jsem ji, než zmizela za dveřmi, které byli za barem. Kuchyňka.
Pohledem jsem se vrátila ke Kamile. Zírala nepřítomně před sebe. Za mnou byla jen zeď. Vypadala jako by tam něco důležitého a zajímavého zkoumala. Zamávala jsem jí rukou před obličejem. Trhla sebou a její pohled se projasnil. Její oči se upřely na mě.
"Promiň, asi jsem se zamyslela." Omluvně se usmála. Zajímalo by mě nad, čím uvažovala, když byla takhle mimo. Muselo to být něco vážného, ale ať to bylo cokoli, nejspíše by mě to nezajímalo.
"To nic." Úsměv jsem jí oplatila. Dívka od baru nám přinesla jídlo a Kamile ještě její černý čaj. Obě jsme se mlčky pustili do jídla.
"Dobrou chuť. " popřála jsem jí ještě rychle.
"Dobrou chuť." oplatila mi přání.
Asi o hodinu později se vzbudil Jasmin. Obě jsme mu jen řekli dobré ráno. Už dávno jsme měli namířeno do našeho pokoje. Kamile si chtěla zavolat a já jsem si prostě chtěla něco napsat.
Když jsem procházela kolem Jasmina, usmál se na mě. Byl to úlisný úsměv a já jsem mu ho bez váhání oplatila. Potom jsem následovala Kamile do našeho pokoje.
***
Dlouho po telefonátu, který Kamile měla, jsem přemýšlela, jak se sem dostala. Protože to nevypadalo jako náhoda. V telefonu zněl zoufalý a prosebný hlas, ale ona ho chladně odmítala, až nakonec zavěsila. Její chladnost ve mně vyvolávala podivný pocit. Vlastně jsem toužila vědět, co se stalo. U našich objetí to bylo poprvé, co jsem se toho pocitu zvědavosti nemohla zbavit. Většinou jsem ho nějak zazdila, ale u Kamile jsem si nemohla pomoct. Bylo to divné už samo o sobě. Navíc se mi zdálo, že s ní bych si mohla povídat více, než s Jasminem.
Protože, přiznejme si, Jasmin je kluk. Nikdy jsem neměla kamarádky. Nakonec jsem se musela zeptat. Jen kvůli tomu pocitu.
"Kdo to byl? " Zprvu se na mě jen ohlédla. Neodpověděla. Hleděli jsme si vzájemně do očí. Poslouží to účelu, dostanu se k oběti blíže. Pomyslela jsem si a dál jí oplácela pohled. Nakonec si povzdechla a zadívala se z okna.
"Táta." Řekla jen. Netušila jsem, jestli mluví pravdu, ale bylo mi to jedno. Vstala jsem a došla k ní. Potom jsem jí objala zezadu.
Neodstrčila mě, což bylo plus pro mě. Ovšem tu otázku si prostě neodpustila.
"Co to děláš? "
"Poskytuju ti útěchu." Odpověděla jsem s úsměvem. Otočila se ke mně a odstrčila mě.
"Vždyť se ani pořádně neznáme." Odbyla mou snahu a pak se vydala ke svým věcem.
"Půjdu se osprchovat." Oznámila mi, když si vytahovala nové věci na převlečení a zamířila ke dveřím. Když odešla, propukla jsem ve smích. Možná to bylo tím jejím výrazem. Měla našpulené rty a vypadala tak roztomile a směšně zároveň. Anebo jsem prostě měla nepochopenou radost. Obojí se mi zdálo divné. Velice divné. Velice neobvyklé pro mě. Většinu času jsem zůstávala jiná.
Následujících pár dnů, jsme si spolu často povídali. Dokonce se jednou podvolila a řekla mi o tátovi.
"Nenávidí mě, protože jsem na holky. Myslí si, že je to nemoc, že se to dá léčit." Řekla. Její pohled prozrazoval bolest, až mi ji začalo být líto. Postupem času jsem, zjišťovala, že jsem radši v její společnosti, než v té Jasminově. Něco mě na ní přitahovalo. Přesto jsem se zuby nehty držela svého "úkolu". Jenže po té noci se vše změnilo.
Skláněla jsem se nad jejím vzrušeným tělem. Líbali jsme se, a když jsme se odtrhli, jen jsem si pozorovala, jak se pode mnou nahá kroutí. Nemyslela jsem si, že je to možné. Opatrně jsem jí rukou přejížděla po těle a vychutnávala jsem si to, jak sténá moje jméno. Znělo mi to v uších ještě dlouhou, co jsem do ní pronikla prsty a přivedla ji pomalu k vrcholu. Byl to úžasný pocit. (Něco jsem o tom četla) Možná lepší, než ten stereotyp, který jsem prožívala s Jasminem. No vlastně, už jsme spolu nějaký čas nespali.
Pak přišla ta druhá část, kdy mě se šibalským úsměvem přetočila pod sebe a vnikla do mě prsty. Pomalu je ohýbala a nutila mě být blíž a blíž vrcholu, který byl ten nejlepší, který jsem snad za svůj život zažila. Pak jsme spolu jen leželi na posteli. Zpocená těla vedle sebe. A všechno se zdálo tak růžové, jako nikdy, tehdy jsem si uvědomila, že jsem se do ní zamilovala, možná více, než do Jasmina, tehdy, když jsem ho potkala.
"Uděláme to dneska." Řekl den po té noci Jasmin. Nevím, jestli vycítil, že se něco stalo, ale něco bylo jinak. Jeho hlas byl pevný a v jeho tonu byl příměs vzteku. Nebo se mi to možná jen zdálo.
"Fajn. V kolik? " zeptala jsem se chladně. Už teď jsem věděla, že ji donutím utéct, popřípadě uteču s ní. I kdyby se to Jasminovi nelíbilo, sice byl první, ale přesto jsem zjistila, že se můžu zamilovat do někoho jiného. I kdyby to měla být holka, jako Kamile.
"Kolem šesti." Řekl, pak vstal a odešel. Na jeho chůzi bylo něco zvláštního.
Později po tom rozhovoru jsem si šla pro své věci. Z naší tašky jsem vyházela všechny jeho a vydala jsem se do našeho pokoje. Kamile seděla na posteli a dívala se k zemi. Když jsem vešla, vzhlédla.
"Musíme zmizet." Oznámila jsem jí. Moje slova se rozlehla po tichém pokoji.
"Proč? " zeptala se. Bylo správné se zeptat. Ale kdybych ji odpověděla, připadala bych si, jako zločinec. V podstatě jsem ji klamala do doby, než jsem se do ní zamilovala. Jak jí mám vysvětlit, že jsme na ni chystali past? A jak jí proboha mám vysvětlit, že ji miluju, i když jsem to vůbec neplánovala? Jak?
Když se probouzím tentokrát, cítím se odpočatá. Vstanu a mrknu na hodinky. Už je ráno. Spali jsme celou noc. Kamile už vedle mě neleží. Nejspíše se šla osprchovat. Dělá to pořád. Někdy mi přijde, že strašně čistotná. Ovšem moc mi to nevadí. Znova se podívám na hodinky, je něco kolem osmi hodin ráno. Dneska zaskakuji za mou spolupracovnici. Vstanu a trošku upravím pohovku, tak, aby nevypadala divně. Co kdybychom měli návštěvu? No jo minule to vyvolalo trošku ostudu. Ale moc nás to nezajímalo. Většinou jsme totiž ložnici využívali trošku k jiným věcem, než byl spánek. Navíc, komu by se nelíbilo ležet spolu na úzkém, ale měkkém gauči?
Zatímco se vydám do kuchyně, přijde Kamile zpět do obyváku.
"Jsi čistotnější než pes." Poznamenám.
"Alespoň nepiju tolik kávy." Oplatí mi mou poznámku trošku chraplavějším, rozespalým hlasem.
"Ha, ha, ha… Chceš udělat čaj? " zeptám se jí. Kývne a sedne si ke stolu. Dám vařit vodu a připravím sobě kávu a jí černý čaj.
" V deset musím do práce, jako záskok." Řeknu.
"Já vím. Díky." Odpoví mi a poděkuje, když před ní postavím šálek horkého čaje. Ani mě nepřekvapí, že to ví.
"Není zač." řeknu ji na oplátku. Nakonec obě pijeme svoje nápoje mlčky.

A já se pak jdu osprchovat. Abych byla čerstvá do práce.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama