I was wrong

1. ledna 2017 v 23:15 | Misaki Mayo |  Jamine and Kamile
"Jamine! " otočím se za voláním a do obličeje mi vletí sněhová koule. Zavrčím a nechám si sníh stéct po tváři. Pomalu se rozpustí, ale já vím, že si to vychutnám později. Svou pomstu.
"Co to, sakra, bylo? " zeptám se a hledím svoji přítelkyní do tváře. Usmívá se, jako sluníčko na hnoji, zatímco já se na ni dívám podmračeně. Myslím, že přesně tenhle výraz chtěla vidět, protože po mě hodí další kouli.
Té, ale už uhnu a sama se sehnu pro sníh. Kamile začne pohotově couvat, co nejdál ode mě, ale už je pozdě. Uplácám svou kouli a hodím ji po ní. Když ji zasáhne do hnědého kabátu, zasměje se. A sehne se pro další kouli. To teda ne! Pomyslím si a rozběhnu se. Povalím ji na zem, tak, že leží obličejem ve sněhu. Obrátí se ke mně a nesouhlasně se zamračí. Nechám ji, ať se otočí na záda a pak ji jen políbím.
Když se odtáhnu, hraje si na jejích rtech ten přihlouplý úsměv, se kterým vypadá tak roztomile.
Prohrábnu jí vlasy. Její tváře dostaly překrásný červený odstín.
"Jsi rošťák, víš to? " pronesu s lehkým úsměvem na tváři.
"Proto mě přece miluješ, Jamine." Připomene mi. Usmívá se od ucha k uchu. Její zelené oči přímo září štěstím, ale nikdy by to nepřiznala. Znova ji políbím a tentokrát polibek prohloubím, na to, že má Kamile promočené oblečení, vůbec nedbám.
"Jistě, že tě miluju, ale jen pokud ty miluješ mě." Řeknu, když se od ní odtrhnu.
Kývne "Miluju tě." Zvednu se a pomůžu na nohy i jí. Zvedneme se a vyrazíme domů, místo do kavárny, kam jsme měli původně namířeno, před sněhovou koulí.
Stále ji držím za ruku. Nechci ji už nikdy pustit. Vím to, a přesto všechno vzpomínám na ty časy, které nebyly tak jednoduché. Časy před tím, než jsem Kamile potkala. Kdy jsem žila, někde jinde a s někým jiným, který už je teď dávno mrtvý…



Stála jsem na úpatí hory a shlížela dolů. Za mnou stál můj přítel a objímal mě kolem pasu. Byla jsem si jistá, že bych jinak neváhala a vrhla se dolů volným pádem. Vlastně by neváhal ani jeden z nás. Po tom, co jsme spolu dělali, se ani nedivím. Prali jsme se a opíjeli a pak spolu spali. Byl to nekonečný vír.
Ohlédla jsem se a pomyslela na to, jaké by to bylo, kdybychom to nedělali. Kdybychom byli ten spořádaný pár, bez rvaček s ostatními, bez alkoholu. Žili svůj život a tvrdě na sobě pracovali. Ovšem Jasmin a já jsme takový nebyli. Byly jsme ďáblové a užívali jsme si to. A nikdo nám to nemohl vzít. Alespoň to jsem si tehdy myslela.
"Měli bychom se vrátit zpátky." Řekla jsem a otočila se k němu čelem. Podíval se mi do očí.
"Fajn." Odpověděl jen a nahnul se ke mně pro polibek. Pousmála jsem se a políbila ho na tvář. Věděla jsem, co to s ním udělá. Jeho obličej potemněl. Odstrčila jsem ho a rozběhla se směrem k naší chatě.
Rozběhl se za mnou. Říkala jsem, že jsme nebyli zas tak zamilovaný párek. Jen jsme si rádi užívali. Myslím, že to byla spíše tělesná láska a nějaké ty jiskry. DO teď jsem nevěděla, jestli mě opravdu miloval nebo jestli jsem doopravdy milovala já jeho. Ale tehdy mi na tom nezáleželo.
Záleželo mi na tom, jak ho co nejrychleji dostat do stavu, kdy bude nadržený, abych se s ním mohla vyspat. Bylo to spatné? V té době to bylo pokušení, které jsem si to užívala plnými doušky, aniž bych se ohlížela okolo sebe. Okolí mě nezajímalo.
V šestnácti jsem utekla z domova a v sedmnácti skončila s Jasminem. Dneska mi mělo být osmnáct. Ano, od mého útěku uběhly dva roky. S problémové holky jsem se stala ještě problémovější. Ne, že by mi to nějak lezlo krkem. Bylo mi to jedno.
Rozběhla jsem se a zrychlila jsem. Cítila jsem, jak kolem mě proudí vzduch. Za sebou jsem slyšela jeho kroky. Věděla jsem, že mi to bude chtít vrátit. Ale nedbala jsem na to, vlastně jsem se na to spíše těšila. Věděla jsem, že ať už jsme dělali cokoli, vždy se choval tak nějak "pěkně". Proto jsem se ho nikdy nebála.
Ale vlastně jsem neznala jeho druhou stránku. Tu pravou stránku, kterou mi neukazoval.
S Kamile dorazíme domů a sundáme si z mokrých věcí, které ihned skonči na sušáku. Žádné zbytečné mluvení. Jen uděláme, co máme. Nabídnu Kamile společnou sprchu, ale odmítne. Ví, co to znamená. Nikdy se neudržím, když se spolu koupeme nebo sprchujeme. Vetšinou pak skončíme v posteli. Myslím, že dneska jako některé ostatní vybrané dny, se tomu chce vyvarovat.
"Jak chceš." Pousměju se. "Ale hned se obleč, abys nenachladla." Poradím jí, než zmizí v koupelně. Její odpověď už neslyším, ale nevadí mi to. Vím, že to bylo nějaké peprné okomentování. Otočím se a jdu si sednout do obýváku. Sednu si do křesla a pozoruju vypnutou televizi. V myšlenkách se toulám opět ve své minulosti. Nemůžu uvěřit, že před sebou vidím opět jeho oči. Jeho hnědé prokleté oči…
Chytil mě až v chatě. Byla jsem docela rychlá, věděla jsem, že mě dožene. Kdyby chtěl, ani mě nenechá uprchnout. Těsně před dveřmi mě přitiskl na stěnu a políbil mě, aby mi zabránil ho znova odstrčit. Věděl, že bych ho zase škádlila, jak jsem to měla ve zvyku. Když se odtáhl, jen jsem se hraně zatvářila zděšeně, jako že jsem v pasti.
Usmál se. "Stále mi jen utíkáš, Jam." Řekl jen a zadíval se mi do očí. Pohlédla jsem někam jinam.
"Ah, omlouvám se. Mám ráda běh." Odsekla jsem mu.
"Abych tě někam nezavřel." Pohrozil mi. Zasmála jsem se a konečně mu pohlédla do hnědých očí. Byly v nich jasně zřetelné plamínky vášně. Jeho ruka mi přistála na stehně.
"To bys neudělal, a i kdyby…" nechala jsem větu jen tak vyset ve vzduchu mezí námi.
"Co bys udělala? " zeptal se otevřeně.
"Utekla bych, přece." Odpověděla jsem vychytrale. Položil ruku z jedné strany mého obličeje. Jeho ruka, na mém stehně, povyjela výše a zmizeli mi pod sukní.
"Ale neříkej."
"Zvrhlíku." Vzdychla jsem.
"V čem jsem zvrhlík? "zeptal se, jako by to nevěděl. Věděl to moc dobře. Přesto jsem zastavila jeho ruku. Vyzdvihla se na špičky a políbila ho. Polibek mi oplatil a prohloubil ho. Naše jazyky se propletly a jeho druhá ruka, mi zmizela pod tričkem. Pousmála jsem se a odtrhla od něj, abych nabrala dech. Pak jsem ho chytila za ruku. Byla tma a začínala mi být i celkem zima. Věděla jsem, že jemu je to jedno, ale já nehodlám být nachlazená. To bych si vážně pak připadala jako ve vězení.
"Je pozdě, pojďme dovnitř." Otevřela jsem dveře a vtáhla ho za sebou. Neměl šanci cokoli říct. A venku jsem to dělat vážně nehodlala. I když tady je to opuštěné a další chata je až kilometr od této.
Hned uvnitř mě zas opřel o zeď a začal mě líbat. Nakonec jsme skončili ve spacáku. Jako obvykle převzal iniciativu on. Nevadilo mi to, i když podlaha byla celkem tvrdá. Ráno mě po ní vždy boleli záda.
Ovšem za tu jízdu to stálo a myslím, že jsme opět byli uspokojení oba dva.
Ráno, když jsem se probudila, mě ty záda vážně bolely. Opatrně jsem se zvedla a setřásla ze se Jasminovu ruku. Dneska jsme měli jít do klubu. Tak jsme říkali chatě, která byla kilometr od nás.
Vlastně to byl něco jako klub, až na to, že byl trošku dál od města. Vlastně to byl i trochu motel.
Lidé tam mohli přespávat, pokud se ztratili. Nevýhoda (pro nás výhoda) toho klubu byla, že tam často bývali rvačky. A často tam docházelo k sexu. Doslovně. Opilí lidé dovedou divy. Tam jsme taky většinou nacházeli ty opuštěné rádoby "štěňátka", která jsme pak obelstili. Vetšinou to přežili ve zdraví, pokud se nedostali do jedné s našich rvaček, tak i bez zranění, jen psychicky zdeptaní.
No a dneska byla další možnost. Další možnost, jak najít štěňátko a zlomit ho. Pousmála jsem se a zamířila do koupelny, abych ze sebe smyla zbytky s naší noci. Jakmile jsem se ocitla pod sprchou, uvolnila jsem se. Vodu jsem vždycky milovala. Byla přirozená a ničím nespoutaná. V podstatě se dostala téměř ta, kam chtěla. Taková jsem chtěla být. Jako voda.
Po hodině a půl jsem vylezla ze sprchy a oblékla se do nového oblečení. Když jsem se vrátila zpět k Jasminovi, ještě pořád spal. Ironicky jsem se nad tím usmála a kopla ho do nohy.
Zamračil se a rozespale otevřel oči.
"Je čas vstávat šípková, Růženko." Otráveně na mě pohlédl.
"Nejsem spící princezna." Obořil se na mě. Jeho naštvaný výraz vypadal sexy. Sklonila jsem se k němu a políbila ho.
"Naštvaný obličej ti sluší." Poznamenala jsem.
"Jamine? " uslyším Kamilin hlas, který mě vytrhne z přemýšlení.
"Ano? " usměje se a ukáže směrem ke koupelně.
"Máš tam volno." Oznámí mi a sedne si vedle mě do křesla.
"Dobře." Vstanu a jdu ke dveřím obýváku vedoucích na chodbu. "Za chvíli jsem zpátky." Poznamenám ještě rychle a pak vejdu na chodbu. Cestou se stavím do pokoje pro ručník, pokoj je hned naproti koupelně. Vezmu si suché věci a zamířím do koupelny. Ručník odložím na pračku a vlezu si do sprchového kouta. Pustím na sebe horkou vodu. Je to uvolňující pocit. Nechávám si vodu stékat po těle. Zdá se, že je spokojené, když na sobě cítí teplo Oproti tomu jak je venku zima. Trochu to bolí, ale jen do té doby než si na tepotu zvyknu.
Usměju se. Vybaví se mi další vzpomínka, která, ale nemá se sprchou nic společného…
Jasmin se, se mnou ještě chvíli hádal a pak se rezignovaně vydal do sprchy. Když se po půl hodině vrátil, tak už byl téměř čas vyrazit. Oblékl se. Celou dobu jsem ho přitom pozorovala. Vždycky se mi líbilo jeho tělo. Přitahoval mě. Milovala jsem ho snad? To jsem tehdy neměla tušení, ale musela to být hodně silná přitažlivost nebo láska. Vybrala jsem si možnost toho, že jsem se do něj zamilovala. Láska je mnohdy komplikovaná, nejspíš by bylo lepší přiznat se k osudové přitažlivosti.
Když jsme byli oba připravení, vydali jsme se do klubu. Netrvalo nám to moc dlouho. Půlku cesty jsme se honili, takže nám ubíhala rychle. Drhou půlku jsme šli normálně, ale přesto jsme byli v klubu docela brzo.
Zastavili jsme se před malou bílou chatou, která ve sněhu téměř nebyla viditelná. Zaklepala jsem na kovové dveře. Ty se za chvíli otevřeli a Kein nás s úsměvem pustil dovnitř. V chatě bylo horko, až zatuchlo, přesto mi to nevadilo. I na brzkou hodinu tu bylo docela dost lidí. Většina z nich bili ztracení lidé, kteří potřebovali nocleh. Ty jsme měli nejradši. Nejlépe se využívali.
Opřela jsem se o zeď vedle vchodových dveří. Udělala jsem vyzývavou pozu. Jasmin si olízl rty a přešel ke mně.
Opřel si ruku u mé hlavy zprava.
"Provokuješ." Poznamenal a naklonil se blíž.
"Vážně? Ale já si tady jen tak stojím, nic víc." Odpověděla jsem tiše. Zasmál se. Když se naklonil, aby mě políbil, uhnula jsem hlavou. Zamračil se a v tu chvíli se dveře otevřely dokořán. Stála v nich dívka v obnošeném kabátě, celá mokrá. Chvíli jsem na ni beze slova zírala. Pak se otočil i Jasmin a mile se usmál. Věděla jsem, co se za tím úsměvem skrývá. Milý nebával nikdy, jen to hrál, protože jakmile ji uviděl, zrodil se mu v hlavě plán. I já jsem se mile usmála.
"Ahoj." Pozdravila jsem neznámou dívku a odlepila se od stěny. Jasmin mě jen sledoval zaujatým pohledem. Doopravdy jsem si ji prohlížela. Hnědé vlasy měla tak světlé, že vypadali, jako by byli blonďaté. Oči měla smaragdově zelené. Její pleť byla bílá a bez poskvrnky.
"Ahoj." Pozdravila sotva slyšitelně, ale já jsem ji slyšela. Došla jsem k ní.
"Asi hledáš azil, zavedu tě za vedoucím. Chceš? " tykala jsem jí, ale zřejmě jí to vůbec nevadilo.
"Byla bych mocráda." Řekla opět stejně tiše, všimla jsem si, že když trošku zvýšila hlas, zachraptěla. Někde mezi slovy moc a ráda.
"Pojď dovnitř." Pozvala jsem ji. Dlouho neotálela. Vešla a Jasmin za ní zavřel dveře, do teď nepromluvil ani slovo.
Pátravě jsem se na něj zadívala, Jen se tajemně usmál a pokynul mi rukou, abych šla k němu. Došla jsem k němu a on mě objal.
"Oběť? "zašeptala jsem mu do ucha.
"Potenciální, ale tentokrát je to na tobě, mohla na tobě oči nechat." Cítila jsem, jak se pousmál.
Taky jsem se pousmála. Potom jsem se od něj odtáhla a obrátila jsem se na dívku.
Ukázala jsem před sebe. Ona mě jen nechápavě pozorovala, měl pravdu, mohla na mě oči nechat.
"Jak se jmenuješ? " zeptala jsem se nakonec, prošla kolem ní a vzala ji za ruku. Zachvěla se, ale já jsem to ignorovala a táhla ji za sebou směrem k pokoji vedoucího.
"Kamile." Odpověděla nakonec tiše.
"Musíš být promrzlá, Kamile." Poznamenala jsem starostlivě, i když jsem starost nijak zvlášť necítila. Okamžitě zavrtěla hlavou.
"Je mi fajn. Jak se jmenuješ ty? Byla by slušnost se představit, když mě držíš za ruku." odsekla zvýšeným hlasem. Pustila jsem ji a zalitovala toho hned v okamžiku, kdy jsem to udělala.
"Mé jméno je Jam." Řekla jsem jí zkráceninu svého jména. Takhle mi většinou říkali všichni v tomhle okolí. Není divu, vždyť jsem to přijala bez reptání. Navíc se mi to líbilo. Sladká jako Jam. Ta citlivá a zranitelná Jamine byla někde hluboko uvnitř schovaná pře vnějším světem.
Vyrazili jsme dlouhou chodbou k Jeffovu pokoji. Byl v přízemí a zároveň u jídelny. Byl ta to taková recepce. Všichni si tam chodili pro klíče anebo poprosit o ubytování. Koneckonců se za první noc nic neplatilo. Za druhou už ano, ale moc to nestálo. Jen 95 korun. Bylo to levné. Dorazili jsme tam a já jsem zaklepala. Kamile s Jasminem mi byli v patách. Dveře se za pár minut prudce otevřeli. Stál v nich Jeff, delší černé vlasy až ke krku měl rozcuchané, jak by právě spal nebo něco jinak, spal s někým. Ta druhá možnost byla pravděpodobnější. Zalétla jsem zvědavě pohledem za něj, na jeho postel. Byla tam blondýnka, ležela pod dekou a klidně spala. Byla vidět jen její hlava. Znova jsem se podívala na Jeffa. Měl na sobě jen džíny a tílko. Oboje černé.
"Další? " zeptala jsem se. Pousmál se.
"A co má být? " zeptal se ledově.
"Já jen, že minule to byla bruneta." Zamračil se a jen pokrčil neurčitě rameny.
"Pamatuješ si alespoň jejich jména? "zeptala jsem se obezřetně. Těch holek mi nebylo líto, ale i tak jsem měla pocit, že není dobré střídat je jako ponožky. Mohly by se spojit, kvůli pomstě.
"Některých." Odpověděl a odhrnul si patkovou ofinu z čela.
"Hm…No to je jedno, potřebujeme dva pokoje." Oznámila jsem. Zadíval se na mě a pak za mě. Ukázal na Kamile.
"Pro vás a pro ni." Řekl. Otočila jsem se. Jasmin se zatvářil divně, ten výraz byl prohnaný.
"Ne. Pro ty dvě a pro mě." Opravil ho Jasmin tiše.
"Fajn." Jeff neprotestoval. Natáhl se vedle sebe a podal mi dva klíče.
"Na. V druhém patře naproti sobě se společnou koupelnou na konci chodby hned vedle oken." Vysvětlil mi ještě jejich polohu a my jsme se vydali do pokojů.
Vylezu ze sprchy, obleču se a vrátím se k Kamile. Sedí na pohovce, když dojdu k ní, vzhlédne. Jemně ji políbím na rty, sednu si vedle ní. Položí mi hlavu na klín a já ji začnu hladit ve vlasech. Televize je vypnutá, všude je ticho. Najednou mi zazvoní telefon. Nechce se mi ho zvednout.
"Běž to zvednout." Poručí mi a sedne si znova do vzpřímené polohy.
"Fajn." Řeknu a dojdu si pro mobil.
Podívám se na číslo, je neznáme. Kousnu se do rtu a zvednu to. Kdo mi sakra teď může volat.
"Ahoj, zítra máš volno v práci, že jo? " je to hlas mojí kolegyně.
"Mám, proč? "
"Můžeš to vzít za mě, s šéfovou to domluvím." Zeptá se s jasnou prosbou v hlase. Pro sebe si kývnu.
"Dobře, vezmu to za tebe." Odpovím jí. Takže zítra musím do práce. To zase bude ben, pomyslím si.
" Děkuji si zlatá." Řekne.
"Není zač. Zítra na deset? "
"Ano, samozřejmě." Odpoví.
"Fajn. Tak se měj." Rozloučím se a zavěsím, na její rozloučení už nečekám. Vrátím se zpět za Kamile. Opět si sednu a ona mi položí hlavu do klína. Je to uvolňující pocit, který ve mně zanechává štěstí. S Jasminem jsem se tak moc často necítila. Milovala jsem ho, ale necítila jsem s ním tenhle pocit. Pocit klidu, lásky a štěstí.
Nevědomky začnu Kamile hladit v hnědých vlasech a pomalu se mi klíží oči. Nakonec usnu, ale můj spánek není klidný. Vlastně ani klidný spánek nečekám.
"Už máš plán? "zeptala jsem se. Bylo mi divné, že chtěl, abych byla na pokoji s Kamile. Nějak se mi to nezdálo, chtěla jsem být s ním, ale zřejmě už promýšlel, jak to s naší objetí, bude. Hleděla jsem na něj s očekáváním. Ležel pode mnou na posteli a já na jeho břiše. Blokovala jsem mu šanci vstát.
"Mám. Týká se to tebe a jí." Odpověděl mi. Zadívala jsem se mu do očí a pak ho jemně políbila.
"Sem s ním." Přikázala jsem mu. Byla jsem zvědavá, když se týká mě.
"Bude to tvoje práce, svést ji. Neví, že spolu chodíme a ti, co nás znají, pomlčí o našem vztahu." Na chvíli jsem jen zírala na jeho tvář.
"Proto, jeden pokoj pro nás dvě. Jeff to hned pochopil." Poznamenala jsem.
"Jistě že ano, zná nás, chodíme tu docela často." Řekl mi pyšně. Zašklebila jsem se. Začal se mému obličeji smát.
"Je to tvůj přítel." Vrátila jsem mu to. Přestal se smát.
"Ano je to můj přítel. Ty jsi moje milenka." Obě slova zdůraznil.
"To jsem teda poctěna." Poznamenala jsem sarkasticky. Přitáhl si muj obliče k sobě a dlouze mě políbil. Oplatila jsem mu polibek a odtáhla se.
"Teď ten plán." Pobídla jsem ho. Ďábelsky se pousmál.
"Ano. Jde o to, že ji svedeš a pak se dozví pravdu o nás dvou a to jí zničí. Musíme to, ale správně naaranžovat. Chci ji zlomit." Přikývla jsem.
"To je celé? "zeptala jsem se.
"Ano, poníží jí to a zničí psychicky, to mi stačí a tobě by mělo taky." Vysvětlil mi.
"Samozřejmě." Odsouhlasila jsem to. S úsměvem mě políbil a pak mě převrátil, tak , že jsem skončila na zemi.
"Dáme si společnou koupel." Oznámil mi.
"Jsem pro." Sesbírala jsem se ze země. I on se zvedl z postele a zamířil ke dveřím. Vyšli jsme ven a zamířili do koupelny, společné na konci chodby.

Když jsme vešli dovnitř, zamkla jsem dveře. Užili jsme si vášnivou koupel a potom jsem šla za Kamile, do našeho společného pokoje.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama