End of lies!

1. ledna 2017 v 23:37 | Misaki Mayo |  Jamine and Kamile

"To se těžko vysvětluje." Odpověděla jsem jí. Věci jsem už měla sbalené. "Prosím! "
"Ne, dokud mi nevysvětlíš proč." Zůstala sedět na posteli s odhodlaným výrazem upřeným, do mých očí. Bezradně jsem jí ten pohled oplácela. Chtěla jsem ji ještě zkusit uprosit, ale nevyšlo mi to. Vzhledem k tomu, co se mezi námi stalo, si zasloužila vědět, co jsme na ní chystali. I kdyby mě pak měla nenávidět.


"Podvedli jsme tě. Zprvu jsme měli v úmyslu udělat si z tebe srandu a ublížit ti. Proč? Protože takoví jsme s Jasminem byli, než jsem potkala tebe…" šlo to ze mě tak hladce. V průběhu jsem se dokonce posadila vedle ní a nervózně si pohrávala s lemem mého trička. Na její tváři se vystřídalo mnoho výrazů, ale nakonec zůstal jen jeden. Kamenný výraz skrývající všechny emoce. Potom se ale změnil v uznalý úsměv.
"Už na začátku jsem něco takového tušila. Ale přece jen ses do mě zamilovala. Už jen podle tvého vyprávění. Kdyby ne, nechtěla bys mě odsud vzít pryč." Bože! Ona se mi měla vysmát nebo mě nesnášet. A ona si v klidu řekne tohle. A já se tím, jak pitomec tolik užírala. Její rekcí na tohle celé.
"Fajn, " vstala a usmála se. "V tom případě se jdu nachystat, ať můžeme utéct." Ještě, než se vydala to splnit, se ke mně sklonila a líbla mě na rty a na tvář.
"Děkuju Ti. Taky jsem se do tebe zamilovala."
***
Později toho stejného dne jsme se rozhodli odejít. Nic nám nemělo stát v cestě. Zdálo se, že Jasmin si ani nevšiml, že moje taška není v jeho pokoji. Ovšem, i když se to zdálo lehké. Nebylo tomu tak. A ani být nemohlo. Byla jsem mladá a nezkušená. To, co se stalo, jsem přece jen nečekala. Vyšly jsme venz pokoje a šli jsme dát vědět Jeffovi, že odcházíme. Jenomže když jsme dorazili k jeho pokoji, slyšela jsem křik. Obě jsme se zarazili. Opatrně jsem zaklepala na dveře. Nikdo je nešel otevřít. Křik se blížil čím dál víc ke dveřím. Uslyšela jsem Jasminův hlas volat něco o zradě. Takhle jsem ho ještě nikdy neviděla. Vzala jsem za kliku a v tu chvíli, kdy jsem otevřela dveře, se ozval výstřel a zasáhla mě sprška krve. Zírala jsem s doširoka otevřenýma očima a Kamile zamumlala "Kurva." Bylo to poprvé a skoro naposledy, co jsem ji slyšela tohle sprosté slovo vyslovit. Jasminovo tělo dopadlo na zem, jako by nic nevážil. S vytřeštěnýma očima jsem zírala na Jeffa, neschopná pohybu. Potom jsem vzlykla. Z očí se mi spustily slzy. Vykřikla jsem Jasminovo jméno. Cítila jsem, jak mě někdo popadl za ruku. Byla jsem celá od krve. Panikařila jsem. Otočila jsem se na Kamile. Smutně se ušklíbla a silně mi ruku stiskla, tak abych ji vnímala. Trhla jsem, abych se uvolnila, ale sevřela mě až bolestivě pevně. Kousla jsem se do rtu.
V druhé ruce jsem držela klič od pokoje. Upustila jsem ho na zem s hlasitým cinknutím, které se odráželo v tiché místnosti. Zvonilo mi v uších.

"Musíme utéct. Nebo nás taky zastřelí, jsme svědci." Kyvla jsem a naposledy pohlédla na Jeffa, který měl prázdný pohled. Zíral na Jasmina. Teprve, když jsem se na něj zaměřila, zvedl oči ke mně a namířil na nás zbraň. Vykřikla jsem, když napůl zmáčkl kohoutek. Společně s Kamile jsem se dali na útěk. Slyšela jsem, jak výstřel zasáhl stěnu naproti jeho pokoji, když jsme už byli z dosahu. Co nejrychleji jsme běželi. Nebyla jsem schopná samostatně uvažovat. Běželi jsme lesem. On nás pronásledoval, dokud jsme nebyly až u vlakové stanice, daleko od srubu. Kukly se odrážely od stromů jen kousek od nás. Byla tma. Jedna kulka zasáhla Kamile do ramene a mé další do stehna. Výstřely ustaly, jakmile jsme se dostali na liduprázdnou zastávku. Tady se neodvážil, tušila jsem, že se chce dostat zpátky do srubu a kousla jsem se do rtu. Byla mi zima a sněžilo. Cítila jsem se emocionálně vyčerpaná a Kamile vedle mě vydechla a pak se rozbrečela. Celou dobu byla silná a teď tiše plakala. Dokud nepřijel vlak. Koupila nám lístky těšně před tím, jakoby už něco tušila. Nikdy mi neprozradila, co to znamená, že je měla připravené. A já jsem se víckrát, než když jsme nastupovali, neptala. Nechtěla jsem ty staré vzpomínky vytahovat. Bolelo to. Ale byli jsme v bezpečí, alespoň na nějaký čas.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama