Pssst!

8. listopadu 2016 v 17:58 | Misaki Mayo |  Anden and Damian
Anden and Damian

Pssst!

Dneska jsem se rozhodl, že si poprvé něco přečtu. Možná to bylo kvůli pocitu, který jsem nedokázal popsat nebo prostě jen, protože na mě naléhala mladší sestra. Každopádně, jsem teď byl v knihovně a pohlížel jsem si regály s knížkami. Ještě nikdy jsem nic nečetl, a přesto jsem se snažil si vybrat něco, co by se mi líbilo nejvíce. Samozřejmě Cassie se nabízela, že mi pomůže, ale chtěl jsem to udělat bez její pomoci. Ovšem, kdybych věděl, co se stane, radši bych ji vzal sebou. Byla o dva roky mladší, takže zatímco mě bylo už osmnáct, ji bylo teprve šestnáct.



Zamračil jsem se, když jsem zahlédl jakýsi záblesk černé obálky s nápisem Fenomén. Docela mě to zaujalo. Vytáhl jsem knihu z regálu a zrovna v tu chvíli jsem uslyšel hluk u pultu na půjčování a vrácení knih. Otočil jsem hlavu tím směrem a zahlédl jsem kluka, který se právě o něco hádal s postarší knihovnicí. Poznal jsem ho hned na první pohled. Černé vlasy, modré oči a olivová pleť. Anden.

Můj tichý knihomolský spolužák.
Dalo by se ho popsat hodně slovy, ovšem hlavní z nich byla tvrdohlavost.
Odvrátil jsem pohled od Andena a snažil jsem se soustředit na děj knihy. Zaujalo mě to. Kdyby to alespoň nebyl druhý díl té série.
"Ale já tu knihu vracel! " uslyšel jsem zoufalý, zvýšený hlas.
"Je mi líto, ale v záznamech nic takového není. Musel jste ji ztratit." odpověděla mu knihovně. Uslyšel jsem ránu a vzhlédl zpět ke stolu. Pár hlav se také otočilo tím směrem.

" Utište se prosím." mírnila ho. Anden ještě něco zamumlal.
"Kolik stojí ta kniha? " zeptal se nakonec už trochu klidnějším tónem.
"254 korun." odpověděla knihovnice.
"Dobře, zítra to přinesu." řekl a otočil se k odchodu. Zamířil ke mě.
Vrátil jsem šetrně knihu do police a sledoval jeho pohyb. Prošel kolem mě bez jediného povšimnutí či alespoň pohledu.

***

Celý den jsem strávil v knihovně sledováním Andena, který se procházel kolem regálů se zamýšleným výrazem ve tváři. Připadalo mi to roztomilé. Nakonec jsem v knihovně strávil celé odpoledne. Anden taktéž.
Byl jsem tak zaujatý jim natolik, že jsem si nevšiml, že jsme úplně vzadu v knihovně za regálem, kam nejde vidět. Podíval jsem se na mobil, podle něj bylo po zavíračce. 19:30. Byla tma. Knihovnice už nejspíše zamkla a odešla.
Nevadilo mi to, ale těšil jsem se na Andenův výraz, když zjistí, že jsme tady sami. Teda spíše že on je tady sám. O mně vědět nemusel.

Otočil jsem se a šel do další řady knih. Nápis hlásal BELETRIE. Na konci bylo okno z dřevěným parapetem. Došel jsem k němu a opřel se o něj. Věděl jsem, že tady strávíme noc. Bylo vysoce nepravděpodobné, že by se knihovnice během noci vrátila s myšlenkou, že si "něco zapomněla." I když by to bylo naše štěstí. Opravdu vyhlídka na noc s ním, nebyla zrovna nejlepší. Protože přiznejme si, nesnáší mě.
Pousmál jsem se, když jsem na konci chodby z polic s knihami zahlédl jeho siluetu.Na chvíli se zastavil a pak se rozhlédl.

Na jeho tváři se na chvíli mihlo překvapení, hned, ale zmizelo pod zavalením frustrace a uvědomění.
Zasmál jsem se tomu, což byla chyba, protože si mě všiml. Zadíval se na mě. Chvíli mě zkoumal jako laboratorní krysu, jako by mě nepoznával, následně se v jeho obličeji vystřídalo několik emocí. Od překvapení až po vztek.
"Ahoj." pozdravil jsem ho líně.
"Co tady děláš? " místo pozdravu řekl tohle. Ovšem dalo se to od něj očekávat. I když byl většinou tichý, uměl být i velmi hlučný.

"Šel jsem do knihovny. Půjčit si knihu." odpověděl jsem na jeho otázku.
"Vždyť nečteš! " vyhrkl dopáleně.
"Ha ha...Od teď už ano." pronesl jsem teatrálně.
"Nevěřím ti." odsekl. Zadíval jsem se mu do očí.
"Je po zavíračce." oznámil jsem mu, když se otočil a chtěl odejít.
Zarazil se v půli kroku a otočil se zpět ke mně.
"Už? " zeptal se zmateně. Pak pohlédl na černé, digitální hodinky na ruce.
"Sakra! " zaklel. Napřáhl ruku, aby s ní praštil do polic s knihami, ale asi milimetr před ní se zastavil.
"Máma mě zabije." poznamenal zkroušeně.
Stále s úsměvem jsem k němu došel.
"To teď není důležité, musíme najít místo na přespání. " chytil jsem ho za zápěstí. Okamžitě se mi vytrhl.
"Fajn." odsouhlasil mi to.
"A nepotřebuju držet za ručičku, jako malá holka." dodal tišeji, ale zase nabručeněji, než předtím. Zasmál jsem se tomu.

"Oh, vážně? " popíchl jsem ho. Věnoval mi vražedný pohled a pak se začal rozhlížet, zřejmě po vhodném místě na spaní. Na nic jsem nečekal a přidal jsem se k němu. Najít vhodné místo netrvalo dlouho, protože vzadu byla malá červená pohovka. Nacházela se pod oknem. Police tam byli trošku dál, než obvykle. Ne pohovce byli v rozích i polštáře. Vzhledem k tomu, že Anden byl menší, než já na pohovce mohl spát on. Pousmál jsem se.
Anden mezitím hledal na druhé straně místnosti. S chutí jsem ho pozoroval. Teď se zrovna nakláněl, tak, že špulil zadek. Napadla mě přitom taková úchylná myšlenka. Povalit ho na tu pohovku a vyspat se s ním. Byl to dobrý nápad. Akorát by mě potom nesnášel ještě víc, ale komu na tom záleželo? Zvlášť, když mě jeden nejmenovaný orgán právě tlačil v kalhotách.
"Hej, Andene, našel jsem ti pěkné místo na spaní." zavolal jsem na něj. Otočil se a zadíval se na mě s nedůvěřivým pohledem. Uchechtl jsem se. Jako by něco mohl tušit? Bože potřeboval jsem se někam na chvíli zašít. Přesto, že jsem před sebou měl ne zrovna špatného člověka, který mě vzrušil, prozatím jsem to nemohl udělat. Pud sebezáchovy velel, abych to nedělal. Ale tomu tam dole se zrovna poslouchat nechtělo.
"A to ti mám věřit? " ozval se jeho hlas.
"No ták, snad se nebojíš. Myslel jsem, že nepotřebuješ, aby tě někdo vodil za ruku jako malou holku." křikl jsem. Uslyšel jsem jeho vzteklé zaúpění a pak kroky. Muselo pro něj být utrpení být tady se mnou. Vlastně jsem se mu ani nedivil. Věděl to už dlouho, to že jaksi nejsem na holky. Možná měl právo se trošku bát. Já o něj totiž projevil zájem už dřív. Nebylo to tak, že by mě odmítl, spíš byl zmatený. Vlastně mi řekl, že mě nenávidí. Docela silná slova. A stejně, když mám příležitost, proč to nezkusit?
"Fajn. Jsem tady."
Jeho hlas mě vytrhl ze zamyšlení. Byl tak blízko, až jsem dostal pocit, že vybuchnu. Otočil jsem hlavu tím směrem.
"Copak, Damiane? Lekl ses? "zeptal se provokativně. Zatvářil jsem se kysele.
"Jseš pitomec." poznamenal jsem a uhnul jsem mu z výhledu, aby se mohl pokochat svým místem na spaní. Já měl v plánu spát na zemi z jedním červeným polštářem. Ve spojitosti z pohovkou jsem si představil, co bych tam s ním mohl udělat. V rozkroku mi zatepalo. Sakra!
"Tady mám spát. Fajn, ale spíš na zemi." oznámil mi s ledovým klidem. Pousmál jsem se.
"Nic jiného jsem ani v plánu neměl." Naštěstí byl na zemi alespoň koberec.
Kývl a šel si sednout na pohovku. Nohy měl rozkročené a ruce položené na stehnech, jako by mě vyzíval. To byla prevítovská hra. Došel jsem až těšně k němu a natáhl jsem se pro polštář. Byla to zkouška výdrže. Chtěl jsem ho políbit. Když jsem se zvedal, naše pohledy se setkali. Koutek úst se mi nadzvedl v chtivém úsměvu. To vůbec nebylo dobré.
Jeho ruka se natáhla a zachytila polštář, právě v dobu, kdy jsem si sedal na zem.
"Vrať to."
"Proč bych měl. Máš tam ještě jeden." pokusil jsem se mu polštář vytrhnout.
"No a co? "
"Ty jsi idiot." poznamenal jsem. Vstal jsem a naklonil se nad něj dostatečně blízko. Bylo vidět, jak mu zrudly tváře.
"Poděl se se mnou." nasadil jsem ten nejsladší úsměv, jaký jsem uměl. V jeho očích se na okamžik mihlo překvapení.
"Nerozkazuj m-" V tu chvíli, kdy promluvil, jsem ho políbil. Původně jsem to neměl v plánu udělat, ale teď jsem věděl, že je ta pravá chvíle. A taky můj penis zvítězil nad rozumem. Dá-li se to tak říci. Z toho překvapení nestihl zavřít ústa, takže jsem se tam vetřel ze svým jazykem. Začal jsem zkoumat jeho dutinu ústní, jako nějaký zajímavý vědecký exemplář. A přesně v tu chvíli, kdy jsem se svým jazykem otřel o ten jeho, mě odstrčil.
Přistál jsem na koberci a kupodivu mi to ani nevadilo. Jedna slina mu stekla po tváři. Jeho ruka se váhavě zvedla a on si ji otřel. V tu chvíli měl tak vražedný pohled, až jsem se musel na chvíli odvrátit.
Vážně, kdyby pohledy uměly vraždit, byl bych teď na kousky.
"Co si myslíš, že děláš?! " křikl po chvíli. Dal jsem si prst pře ústa a druhou rukou jsem se odrazil od země. Opět jsem se postavil před něj.
"Pssst! " myslím, že to jen podnítilo jeho vztek a vlastně ho to i zvětšilo, ale nevadilo mi to. Stačil mi jeden pohled na jeho červené tváře. Dýchal mělce, jako by se z toho vzpamatovával.
"Jaké pssst! Odpověz mi! " sklonil jsem se mu k uchu.
"Jsme v knihovně, nekřič tolik." zašeptal jsem a zkousl jsem mu ušní lalůček. Sevřel mi tričko a chtěl mě zase odstrčit.
Vmžiku, dřív než to stačil zaregistrovat, jsem ho shodil do sedu a nalehl na něj celou svou vahou. Místo, abych něco řekl, jsem ho políbil.
Tentokrát jsem se do jeho úst dostal snadno. Věděl jsem, že nemůže popadnout dech, ale stejně jsem jeho rty neopouštěl, dokud jsem nebyl úplně spokojený. Když jsem se odtrhl, protože bych ho už vážně mohl udusit, začal jsem ho líbat na krku. Jakmile popadl dech, začal nadávat, taky mi vyhrožoval, že jestli ho ihned nepustím, tak toho budu litovat. Polštář, který jsem kupodivu stále držel v ruce, jsem mu teď vložit pod zadek. Měl jsem v úmyslu si ho vzít. Ať to bude chtít nebo ne.
Přitom jak jsem ho líbal na krku, jsem mu rukou vjel pod tričko. Podle toho, jak se napjal, jsem usoudil, že se bude bránit, ale nestalo se nic. Udiveně jsem k němu zvedl pohled. Hlavu měl zakloněnou dozadu a dýchal mělce, jak se snažil zabránit vzdychům. Stále pevně držel moje tričko. Když jsem vysunul ruku výš, sevřel mé tričko pevněji.
"Pře..staň..."to slovo bylo sotva slyšitelné. Druhou rukou jsem si přitáhl jeho hlavu za bradu k té své.
"Braň se." pošeptal jsem mu do ucha. Potom jsem ho znova políbil a zbavil ho trička. On mezitím pustil to moje a pak se na mě zadíval. Z jeho pohledu jasně sálal zmatek. Jako by se hádal sám ze sebou.
"Když se nebudeš bránit, nenechám toho."
Znova jsem ho políbil, potom jsem rty a jazykem sjel po jeho krku a klíční kosti až k pravé bradavce. Tu jsem obkroužil jazykem a jemně zkousl. Mělo to ten správný efekt, zasténaní. Myslím, že ho to vylekalo, protože sebou trhl a dal si ruku před ústa. Druhou bradavku jsem promnul mezi prsty. Chvíli jsem tak pokračoval. Potom jsem se posunul níže a zanechal mu na břiše značku.
"N-nechci, aby t..o...děl-" zvedl jsem hlavu a pak ho znova políbil, abych ho umlčel. Líbilo se mu to. Jednou rukou jsem sjel do jeho rozkroku.
"Jsi si jistý? " rozepl jsem mu knoflík a zip a zajel mu rukou pod boxerky. Táhle zasténal, což se mi moc líbilo. Začal jsem ho masturbovat. Kroutil si pode mnou jako žížala, ale nevadilo mi to, protože se mi ho podařilo zbavit kalhot. Ovšem byl tu jeden malý problém, já byl stále zcela oblečený a ono už to vážně dost tlačilo. Odtáhl jsem se a sundal jsem si věci. Jakmile jsem se zbavil i spodního prádla o trošku se mi ulevilo. Nic už mě nestahovalo a můj penis byl volný a připravený. (Alespoň se to tak dalo říct).
K vrcholu jsem ho přivedl celkem brzy. Ne že bych to někdy měřil jinde, když jsem s někým spal, ale tak nějak jsem to odhadl. Mezitím, co to vydýchával, jsem ho začal připravovat. Postupně jsem do něj vnikl všemi třemi prsty. Přitom jsem sledoval, jak se tváří. Muselo to být docela bolestivé, ale po chvíli se zdálo, že si na to pomalu začíná zvykat. Přišel čas.
Vyndal jsem prsty a roztáhl jsem mu nohy. Potom jsem do něj vnikl. Jeho obličej se v tu chvíli stáhl bolesti a tak jsem chvíli počkal, než jsem se začal pohybovat. Díval jsem se, jak se v jeho tváři objevil ten výraz rozkoše, jak pootevřel ústa a následně si je zakryl rukou, aby utlumil steny. Bylo to tak kouzelné a roztomilé, zvlášť když byl tak červený ve tváři. Jeho vražedný výraz už tam nebyl. Neměl na to čas.
Za pár chvil jsem cítil, že už se blížím k vrcholu. Začal jsem třít jeho penis v tempu svých přírazů. A když jsem vyvrcholil a on hned po mně jsem si uvědomil, že jsme to tu pěkně zaneřádili. Ale bylo mi to jedno. Vyklouzl jsem z něj a pozoroval jsem jeho krásně opálenou, upocenou a lepkavou pleť. Lehl jsem si a přitáhl jsem si ho k sobě do obětí.
"Nebudu se omlouvat. Nejspíš mě teď nenávidíš, ale je mi to jedno." řekl jsem zatímco jsem ho k sobě tiskl, aby nespadl na zem.
"Jak jsi mě zbavil i spodního prádla? " odpověděl mi na to zadýchaně. Jeho hlas zněl jen zvědavě.
"Takže se ti to líbilo? " lišácký jsem se usmál. Praštil mě do ramene.
"Už se to nebude opakovat! " myslel to smrtelně vážně, a přesto se to opakovalo ještě hodně krát. Někdy během toho jsem zjistil, že se do mě zamiloval.

"To ti nemůžu slíbit." já ho totiž miloval o to víc. Líbil se mi a zamiloval jsem se do něj pro jeho tichost a to, jak si vždy četl a byl ve svém světě, naprosto odříznutý od reality.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama