Revenge is sweet…

1. ledna 2017 v 23:38 | Misaki Mayo |  Jamine and Kamile

Kolem deseti hodin se již chystám k odchodu, když zazvoní telefon. Kamile se po vypití čaje rozhodla, že zajde do obchodu a já jsem neodporovala, zatímco jsem seděla u stolu a popíjela svou kávu. Nechala jsem ji odejít, aniž bych zvažovala následky. Většinou jsme chodili pěkně pospolu.
Zazvoní telefon. Vůbec nečekám, žádný telefonát, ale Kamile si vzala mobil sebou, takže nepočítám s tím, že by to bylo pro ni. Zvednu se, zívnu a dojdu si do obývacího pokoje zvednout hovor. Volá Kamile. Zvednu to bez jakýchkoliv kontrol okolo.
 

End of lies!

1. ledna 2017 v 23:37 | Misaki Mayo |  Jamine and Kamile

"To se těžko vysvětluje." Odpověděla jsem jí. Věci jsem už měla sbalené. "Prosím! "
"Ne, dokud mi nevysvětlíš proč." Zůstala sedět na posteli s odhodlaným výrazem upřeným, do mých očí. Bezradně jsem jí ten pohled oplácela. Chtěla jsem ji ještě zkusit uprosit, ale nevyšlo mi to. Vzhledem k tomu, co se mezi námi stalo, si zasloužila vědět, co jsme na ní chystali. I kdyby mě pak měla nenávidět.

Echo

1. ledna 2017 v 23:36 | Misaki Mayo

Hallo, Hallo
Anybody out there?

Vážně jsem si nikdy nepředstavovala, že budu ve svém vlastním světě uvnitř hlavy stát na okraji propasti, čekat, ptát se sama sebe, co jsem udělala špatně, proč tak často opouštím ten svět venku. Neměla jsem velké sebevědomí. Vůbec ne, ale popravdě, když jsem ji potkala, myslela jsem si, že všechno bude fajn. Znáte ten pocit., kdy se cítíte, jako když se vznášíte na polštářku z vaty a na nic nemyslíte, takhle to vypadalo v mé představivosti. Když jsme byli spolu, jako bych na venek zářila a uvnitř jsem byla tak bezstarostná. Ovšem svět je krutý a teď jsem jen osamělá na okraji propasti a ptám se, jestli tu někdo je. Připadám si jako hluchá. Je tu pro mně někdo? Je tam venku někdo? Je tady někdo, kdo mě podrží. Ubíjí mě to. Ta samota. To že jsem ji ztratila a tím ztratila i kamarádku. Zvláštní jak to všechno začalo.
 


It's true

1. ledna 2017 v 23:33 | Misaki Mayo |  Oneshot


Je to pravda. Tahle jsem se vždycky odvolával na své rodiče, když jsem jim vysvětloval, že vidím nad hlavou každého člověka číslo. Pětimístné číslo. Poprvé jsem to uviděl, když mi byly čtyři. Uviděl jsem ho u maminky. Táta byl tehdy v práci. Samozřejmě jsem to nechápal. Neuměl jsem pořádně mluvit a myslel jsem si, že je to normální. O rok později jsem se o tom před rodiči zmínil a oni si mysleli, že jen rozvíjím svou fantazii. Babička na mě začala šišlat. Čekal jsem, že alespoň ona uvěří. Nevěřila. Šišlala na mě. To bylo to nejhorší, co v tu chvíli mohla udělat. Byl jsem dítě, ale protože mi nikdo nevěřil, naučil jsem se ta čísla ignorovat.

Lullaby

1. ledna 2017 v 23:32 | Misaki Mayo |  Oneshot



Pokud mě teď slyšíš
Natahuji dlaň,
Abych Ti dal vědět, že nejsi sama

Outlaws Of Love (Spíš zápis z budoucnosti)

1. ledna 2017 v 23:30 | Misaki Mayo |  Oneshot
Psanci lásky. Tak nám začali říkat. Všem. ať už bisexualům, lesbám, gayum a trnsexuálům. Dokonce nás označili a napsali nám naši sexualní orientaci do občanky. Ale co 'Ti Normální!? TI nemají nic, protože k naší menšině nepatří. MOžná jsou i lepší, protože o ejich orientaci nemusí nikdo vědět. Nikdo se jim nevyhýbá. Nikdo jin nenutí duhu, která byla kdysi znamením naděje. A teď? Její význam se rapidně změnil. DUhovci, neboli duhová menšina, jak nám říkají se musela označit. Nikdo netuí proč. Ani já ne. Nemáme povoleno na veřejnosti ukázat svůj vztah, ale k orientaci se v patnácti musí přiznat každý. V osmnácti pak dostane duhové označení, aby to lidé věděli. Aby věděli, že není jedním z vás. Naštěstí nás nenutí, jít do jedné oddělené městské části, i když pár z nás bylo vyhozeno z domu.

Psychodemonic girl in madhouse

1. ledna 2017 v 23:27 | Misaki Mayo |  Oneshot
"Tik tak...."
"Tik tak..."

Arigatou. I love you too!

1. ledna 2017 v 23:25 | Misaki Mayo |  Oneshot
Často jsem přemýšlela o svém životě. Jestli bych na něm něco změnila nebo naopak nezměnila. Shodla jsem se na tom, že bych svůj dosavadní život nezměnila. Nezměnila bych to, že jsem se znovu shledala s kamarádkou ze základky a ani bych nezměnila to, že jsem ji potkala znova.
Asi bych si ani nevybrala jinou střední, než tu, na kterou jsem chodila. I když uznejme, že jsem ji nezvládala zrovna nejlépe. Hlavně matematiku. Ale komu by šla matika? Možná někomu extra chytrému a to jsem já nebyla. Ale nebyla jsem ani hloupá, jen jsem věci o něco pomaleji chápala. Vždycky jsem to musela nejdříve pochopit, aby mi to dávalo smysl.
A tak to bylo téměř u všeho. Například jsem dlouhou dobu nepochopila smysl toho, že se mnou moje nejlepší kamarádka zůstávala i přes všechny eskapády, co se mezi námi staly. Nehádali jsme se, ale někdy jsem se cítila divně.

The Circle II.

1. ledna 2017 v 23:23 | Misaki Mayo |  The Circle
Probudila jsem se zpocená. Někdo mě přikryl. Nikdo jiný než Cassie to být nemohla. Možná Natte, ale nemyslela jsem si, že by tady zrovna přespával. Vzhledem k tomu, že bych o tom měla vědět. Cassie mě vždy upozorňovala předem, za což jsem byla ráda. A navíc Natte tady byl i v případech, že se Collin rozhodl, že chce být sám. Nezáviděla jsem mu ten pocit. A ačkoliv jsem byla starší, neměla jsem v úmyslu stát jim moc v cestě. Cassie bylo v březnu patnáct. Je pátého května. Má za sebe poloviční zodpovědnost. Zatímco já čekám ještě rok, kdy se budu moct úplně osvobodit. Alespoň od nátlaku vychovatelek. Už jsem od toho byla jen dva měsíce. Těšila jsem se na to. Do té doby jsem stále byla zodpovědná jen na půl. A neměla jsem zrovna v lásce lidi, kteří mi to pořád připomínali.

The Circle I.

1. ledna 2017 v 23:20 | Misaki Mayo |  The Circle









V mém těle proudila krev, srdce mi bušilo jako o závod, chladný vzduch mi ochromoval plíce, a přesto jsem věděla, že to bude v pořádku. Adam stál vedle mě, cítila jsem, jak mi mravenčí po těle energie a teplo ohně, který mu už jistě vřel pod kůží. Povolala jsem svůj živel, oproti ohni, byla voda klidná a chladná. To byl důvod, proč právě nositelé těchto dvou živlů byli strážci kruhu. Dokonalé vyvážené dvojice protikladů. Alespoň, tak to říkali ve škole.

Kam dál